Z Aldringenu

Chovatelská stanice ušlechtilých morčat

O nás

a nebo spíše trocha historie o mě

Jmenuji se Daniela, je mi třicet let a chovem hlodavců a vlastněním zvířátek se zabývám už od dětství. První byl černý angorský křeček  Chlup, kterého jsem dostala k pátým narozeninám od strejdy Arnošta. K nelibosti maminky se dožil úctyhodného věku 4,5 roku. Následovaly dvě andulky, které nemluvily a omrzely sestřenici. Dále několik koček a kocourů a v jedenácti letech jsem konečně za vysvědčení dostala svého prvního psa Báru—fenku vlčího špice bez  PP. Po její tragické smrti o vánocích v roce 1990, mi děda koupil na jaře  1991 fenku německého špice vlčího s PP Báru Veselý dvůr, ale tom jsou již jiné stránky.... www.chsbenti.mysteria.cz . V roce 1992 jsem si ze zverimexu přinesla svého prvního osmáčka degu. Bylo to neplánováně a vlastně jsem ani pořádně nevěděla, co žere a jak se chová. Zanedlouho Čipovi přibyla kamarádka, aby nebyl sám. A poté, co mi maminka zakázala chovat zvířátka v pokoji, jedné letní noci jí totiž potkan Albert přeběhl přes obličej, a já jsem musela všechna  zvířátka odstěhovat pryč z bytu. Naštěstí děda byl můj spojenec a v technickém zázemí našeho rodinného domu -bývalé sušárně mi postavil skvělé voliéry—třípatrovou  2,20 m vysokou a 1,80 m dlouhou pro osmáky, další pro potkany, křečky, atd. Morčátka měla přepažené kotce na podlaze, takže měla hafo místa. No prostě to tenkrát bylo super. Také jsem se zkoušela přihlásit do tehdy vznikajícího Klubu morčat v Ostravě. Pamatuji si, že kontaktní osobou byl nějaký pan Kudělka a zaslal mi i první standart morčat. Už nevím v kterém to bylo roce, někam se mi zatoulal můj sešit s poznámkami o chovaných zvířatech, vrzích apod. Docela ráda bych ho našla. No a potom zvířátka postupně s věkem odcházela a zůstali jen osmáci. Poslední samička zemřela někdy v roce 2003, když se narodil můj první syn. Odešel také můj děda a s ním i má chovatelská podpora. Až letos jsem si řekla, že nastala ta správná doba propašovat domů zase nějaké zvířátko. A protože už nebydlím v rodinném domě, ale v bytě a z mé původní chovatelské místnosti si udělal bratr koupelnu, nezbylo mi tedy nic jiného než to vzít přes děti. A jaké je nejvhodnější zvířátko pro děťátko—no přeci morčátko. Manželovi jsem oznámila, že nejlepším dárkem pro našeho prvorozeného syna ke čtvrtým narozeninám bude samozřejmě morčecí chlapeček (aby mě nedej bože nenapadlo, chtít samičku rozmnožovat). No nakonec jsem to stejně nezvládla, manžel neuhlídal a zvítězily mé chovatelské pudy. A jak to dopadlo a kolik máme nakonec doma morčíků, se dozvíte na těchto stránkách…….

V Bystřanech  25.4.2007 

copyright © 2008 benti